r. 2018 Deváté narozeniny naší Siobhain
Jak ten čas letí, ještě nedávno byla Šovan útlé štěňátko a nyní už je ve věku zralé "ženy". Jsme na tom skoro stejně, také se cítím duševně ještě mladá a v hlavě se mi rodí stále nové plány, avšak skutek utek, tělo zchátralo, nohy, zrak i sluch stojí za starou belu. Ani Šovan už nemá tu výdrž jako dřív, když se honí se sousedovic dvouletým labradorem Dennym nebo s kamarádem Akimem, německým ovčákem. V jejím životě totiž nastala výrazná změna. Odvezli jsme totiž s taťkou naši milovanou Šovan .z našeho města na chalupu na Chvojno, kam se odstěhoval náš syn se svojí přítelkyní a jejím psem Akimem. Podle dohody to mělo být jen na několik týdnů až měsíců, podle toho, jak budou spolu Šovan s Akimem vycházet a zda nebude Šovan utíkat z domu.
Při minulých pobytech na chalupě zvládla přeskočit vrata a doběhnout nás, pokud jsme bez ní opustili dům. Snad čas, věk , váha i rozumný Akim udělali své, ale Šovan přestala utíkat a místo toho se moc hezky skamarádila s Akimem,. Když mají chuť lítají po zahradě, honí se kolem bazénu, tahají se o kosti, balonky či jen tlustou větev, ale vše jen coby hru. Nejčastěji však spolu odpočívají, ať už v trávě pod stromy nebo doma v pelíšcích.
No a to je právě ten kámen úrazu. Neměla jsem to srdce si dupnout a Šovan odvést k nám do paneláku. I když i u nás jsou cestičky a místa na procházky se psem, ale vždy jen na vodítku a s náhubkem (který měla Šovan tendenci si neustále sundávat). Tady na chalupě má celý den volnost výběhu po zahradě a navíc ještě procházky do blízkého parku (s vodítkem).
Takže tu teď sedím v bytě sama a vzpomínám a koukám se alespoň na její fotky. Moc mi chybí. Celé hodiny jsem ji mohla vypravovat o všem, co se mi honilo hlavou a ona na mě upírala ty svoje veliké krásné hnědé oči a moudře mě poslouchala, občas mi olízla ruku nebo tvář, přitulila se ke mně, nebo mi dokonce přinesla míček nebo hračku "pesánka" (značně již oškubaného). Teď tu je jen velké ticho (když pominu dupání a jiné zvuky sousedovic šestiletého klučiny, co bydlí v bytě nad námi) a tátovu puštěnou TV od vedle, a "povídat" si mohu jedině s počítačem nebo vlastně po internetu s rodinou nebo přáteli. Ale kdo má dnes čas poslouchat výlevy a stýskání "staré báby"? To uměla jen Šovan, tiše ležet, poslouchat, neodmlouvat ani nekritizovat, nenapomínat dokonce ani na mě neštěkat, jak to umí (nebo spíš) neumí třeba moje děti . Takže se mi stýská a stýská, nejen po Šovance, ale i po našich dětech, kteří jsou stovky km daleko, a po těch lidech co jsou ještě dál a už nikdy se nevrátí.
No mám krásné vzpomínky a ty mě jsou útěchou a kupu fotek a videozáznamů, které si mnohokrát ráda prohlížím.
Takže si jdu něco pustit a sem se vrátím zas snad za nějaký ten týden.
Aha...ty deváté narozeniny ....oslavila Šovanka (tak se vyslovuje něžně její keltské jméno) letos v červnu, bez dortu, jen s velkou kostí a pěkným výletem se synem a jeho kamarádkou a samozřejmě Akimem k písáku a s parádním vykoupáním v něm, což oba psi milují.
Náhledy fotografií ze složky Šovanka s Akimem na chalupě